Ochrana pralesů
Tropické deštné pralesy hoří a vymírají, ale pralesy jsou v ohrožení také v mírném pásmu. Ve dřevní hmotě pralesů je vázáno obrovské množství CO2 a ještě větší význam mají pro koloběh vody na Zemi. Pokud lidé vykácí kus pralesa, připraví tak o domov řadu živočichů a rostlin. Pokud lidé vykácí celý prales, se změnou výparu, kondenzace a odtoku vody přichází jen suché prostředí, změny atmosferického proudění a ovlivněno je celoplanetární klima. Ničení pralesů není jen věcí ochrany biodiverzity a ničení jedinečných forem života (unikajícím vůbec vědeckému poznání a možnému využití), ale může mít větší klimatické dopady pro kontinentální části planety a dlouhodobou zemědělskou produkci, než změny koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře.
Nejde o problematiku vzdálenou ČR a pokud se nad ní zamyslíme, můžeme zlepšit hospodaření i v samotném Česku. Není nutné dovážet krmnou soju z tropů, naopak pěstování bobovitých pícnin může zúrodnit česká pole. Není nutné dovážet palmový olej kvůli tukovým polevám a levným smaženým jídlům, naopak je možné žít zdravěji s menším příjmem tuků a rozlišením jejich vhodnosti pro teplou a studenou kuchyni. Není nutné dovážet tropická dřeva, stejně jako například slonovinu. Mysleme globálně, jednejme lokálně, každý neseme zodpovědnost.
Zemím s pralesním bohatstvím je nutné ukázat produkční systém agroforestry pro uspokojování vlastních potřeb, tak aby potřeby nových záborů pralesů byly minimální. Ekologická certifikace má v rozvojových zemích své limity v reálné praxi udělování razítek, ale může být spojena také jen s výběrem ničených oblastí s menším výskytem ohrožených druhů a v dlouhodobějším měřítku (několik desetiletí místo jen jednoho). Ani produkty s ekologickými certifikáty z tropických oblastí s ohledem na dálkovou dopravu navíc nemají menší ekologickou stopu, než produkty místního původu.
